Příslušník Krajského vojenského velitelství Pardubice absolvoval kurz, který ho zdokonalil v záchraně životů

Poslední květnový týden ve Výcvikovém středisku zdravotnických záchranných činností pro mimořádné situace v rámci odboru Letecké záchranné služby Armády České republiky absolvoval příslušník Krajského vojenského velitelství Pardubice, kpt. Mgr. Bc. Roman Cach výcvik v kurzu Tactical Combat Casualty Care - Combat Live Saver (TCCC-CLS), který je v systému zdravotnického zabezpečení vojenských jednotek zaměřen na poskytnutí maximální dostupné předlékařské péče v polních a bojových podmínkách s cílem minimalizovat ztráty včasným ošetřením život ohrožujících poranění v souladu se současnými standardy NATO. Kapitán Cach je bývalý velitel roty Aktivních záloh Krajského vojenského velitelství Pardubice. V aktivní záloze sloužil od roku 2017. Vždy ho fascinovalo, co naši vojáci dokázali a co stále dokazují, a jelikož se chtěl k těmto lidem přiblížit, stál se sám profesionálním vojákem.

Pane kapitáne, můžete nám říci jak probíhal tento kurz?

Kurz „CLS“, který jsem absolvoval, byl poprvé nově veden podle učebních osnov v souladu se standardy NATO pod taktovkou instruktorů TCCC-CLS z výcvikového střediska odboru Letecké záchranné služby v Líních ve vnitřních i venkovních prostorech letiště.

Během výcviku se nám naši instruktoři pečlivě věnovali. Snažili se nám cílevědomě předávat všechny potřebné kompetence doplněné o vlastní zkušenosti z praxe, tak abychom se naučili vše potřebné a všichni úspěšně složili náročnou závěrečnou teoretickou i praktickou zkoušku.

V první polovině kurzu nás instruktoři teoreticky připravili formou přednášek a poté jsme procvičovali jednotlivé drily v ošetřování tak dlouho, až se nám vše naprosto zautomatizovalo. Začínali jsme po malých krůčcích a postupně jsme jednotlivé naučené drily spojovali až do výsledného celku, který se odborně označuje jako MARCH-PAWS. V druhé polovině kurzu jsme začali nosit při drilech „balistiku“ a začali být na nás kladeny nejen fyzické, ale i psychické a stresové nároky. Účelem bylo hlavně prověřit stoprocentní zvládnutí zásad MARCH-PAWS, vyplnění TCCC karty a připravit zraněného na odsun v situacích podobných válečnému prostředí, jako je například nedostatek času, snížená viditelnost nebo simulace střelby. Veškeré kroky vedoucí k ošetření život ohrožujícím poraněním jsme vzájemně trénovali na sobě a figuríny jsme používali jen při nácviku zavádění nosního vzduchovodu a při použití dekompresní jehly při ošetřování tenzního pneumotoraxu.

Co Vám kurz TCCC-CLS dal?

Dal mi především jiný pohled na způsob poskytování prvotního ošetření ve vojenském prostředí, které je diametrálně odlišné než ošetření v civilním sektoru. Jako bojový záchranář se musím rozhodnou o způsobu ošetření teď hned a stoprocentně správně. Nemohu mnou zvolený způsob ošetření s nikým konzultovat. To v bojové situaci pod palbou ani nejde. Díky kurzu umím poskytnout základní první pomoc bez jakéhokoliv zaváhání a rozhodnout se pro správný způsob ošetření.

Jak jste se cítil v pozici raněného.

Jak už jsem řekl, trénovali jsme především vzájemně na sobě a díky tomu si teď umím představit, jak se cítí raněný a proč je důležité s raněným komunikovat. Musíte především získat jeho důvěru a přesvědčit ho, že to co děláte, je pro jeho dobro a že i když některé úkony jsou velmi nepříjemné, můžou mu zachránit život. Například pečlivě nasazený a dobře utažený turniket, kterým se zastavuje tepenné krvácení je fakt dost nepříjemný.

Zažil jste na kurzu nějakou emotivní situaci, která Vás vnitřně zasáhla?

Ano, poskytnutí první pomoci ve ztížených podmínkách, kde byla simulována bojová situace v noci a já se musel spoléhat jen na svoji paměť a v duchu vidět, kde v batohu se zdravotnickým materiálem se nachází potřebný materiál k určitému ošetření. Zde jsem si teprve uvědomil, jak je důležité mít veškerou činnost při ošetřování zraněného stoprocentně nadrilovanou a umět používat zdravotnický materiál při ošetření i se zavřenýma očima.

Instruktoři si dali opravdu práci, aby modelovou situaci připravili tak reálně, jak jen to bylo možné.

Můžete nám popsat jak takové ošetření zraněného vojáka probíhá?

Systém ošetření TCCC se skládá ze tří fází.

První fází je prvotní péče pod palbou, kde nemůžete dělat nic jiného než rychle nasadit turniket zastavit masivní krvácení a odtáhnout raněného vojáka z KILL zóny do skrytu. Jinými slovy udělej to nejnutnější a mazej se zraněným pryč.

Druhá fáze spočívá v ošetření v chráněném prostoru mimo palbu a zde probíhá ošetření dle MARCH-PAWS plánu, což je systém přesně po sobě jdoucích život zachraňujících úkonů, je to pevně daný algoritmus ošetření. Patří sem zástava masívního krvácení, zabezpečení průchodnosti dýchacích cest, monitoring dýchání, monitoring krevního oběhu, protišoková opatření, podání léků na bolest a infekci, ošetření a krytí ran a zadlahování zlomenin. Zde se zraněný tedy kompletně ošetří a připraví na transport. Tím ovšem práce CLSáka nekončí. Do okamžiku transportu musí stále sledovat stav vědomí a monitorovat životní funkce zraněného vojáka.

Ve třetí fázi probíhá transport raněného do vyššího zdravotnického stupně buď jakýmikoliv prostředky, nebo standardními prostředky jako jsou sanitní vozy či vrtulníky se zdravotnickým týmem na palubě.

Jaká jsou podle Vás stěžejní kritéria pro splnění kurzu?

Osobně si myslím, že nejdůležitější je chtít být CLSákem. Brát tuto svoji další funkci jako určité poslání a také se při výcviku umět vžít do role, že opravdu zachraňuji lidský život. Umět instruktorům dokázat, že jsem si osvojil potřebné znalosti a dovednosti k záchraně lidského života a že si svým přístupem zasloužím nosit nášivku CLS.

Co byste řekl na závěr?

Jako bývalý velitel pěší roty Aktivních záloh bych chtěl docílit toho, že v každém družstvu ze tří bojových čet bude vycvičený jeden voják TCCC - CLS „tzv. CLSák“.