Vojáci pěší roty Aktivní zálohy Krajského vojenského velitelství Pardubice umí nejenom střílet ale i pomáhat.

Vojáci z pěší roty Aktivní zálohy Krajského vojenského velitelství Pardubice praporečníka Karla Bezdíčka darovali dne 7. 10. 2021 krev v Pardubické nemocnici. Jedná se o rotmistra Jiřího Ptáčka a rotného Jaroslava Cvejna. Tito záložníci považují za svoji morální povinnost pomáhat lidem jakýmkoli způsobem v těžkých životních situacích. „Rozhodli jsme darovat krev, protože díky darované krvi jsou lékaři schopni zachránit lidské životy“, okomentoval tuto skutečnost rotmistr Ptáček, který následně odpověděl na pár otázek.

U aktivní zálohy Krajského vojenského velitelství Pardubice jste od samého začátku. Kdy jste se rozhodl pro vstup do zálohy? Jak se vlastně z civilisty stane záložník?

Můj kolega rtn. Cvejn začal jezdit na dobrovolné vojenské cvičení ještě před vznikem aktivní zálohy, což bylo v roce 2002 a na základě zkušeností z tohoto výcviku předával informace svým kamarádům, mezi které patřím i já. Následně v roce 2004 jsme spolu vstoupili do aktivní zálohy.

Dá se tedy říci, že jsme stáli u zrodu výstavby 201. strážní roty Aktivní zálohy Krajského vojenského velitelství Pardubice a tento vstup do Aktivní zálohy jsme zpečetili slavnostním slibem vojáka v aktivní záloze na náměstí Přemysla Otakara II. ve Vysokém Mýtě. Při této příležitosti tehdejší hejtman Pardubického kraje věnoval naší strážní rotě prapor.

A proč jsme vstoupili do AZ? Jedna věc je to, že nás to baví. Máme takovéto vojenské srdce a zálibu ve výcviku a střelbách. Současně cítíme určitý závazek vůči našim předkům, kteří padli za obranu vlasti ve světových válkách. Máme taky svoje rodiny a tak chceme být připraveni chránit je a naší zemi před případnými hrozbami. Jsme vlastenci. A jak se říká, štěstí přeje připraveným.

Jaká je vaše pozice u této teritoriální jednotky?

Již 13 let jsem výkonným praporčíkem a mohl bych psát kroniku této jednotky, mimo jiné pamatuji všechny velitele 201. strážní roty Aktivní zálohy. Za ty roky se naše rota posunula o velký kus vpřed. Dříve tam byli vojáci, kteří měli spoustu zkušeností ze základní vojenské služby a byli to vojáci tělem i duší, ale také úplní nováčci, kteří neuměli nic. Konkrétně já jsem do toho šel s obrovským nasazením. Dokonce jsem si některé části vojenské výstroje kupoval sám, abych měl na cvičení vše, co potřebuji.

V současné době můžu konstatovat, že všichni příslušníci jednotky jsou na stejné úrovni vycvičenosti. Staří mazáci předali a stále předávají zkušenosti novým záložníkům. Na jednotlivých pozicích jsou lidé, kteří své práci rozumí a na funkci velitele roty bývají zařazování ti nejlepší z nich. Do aktivní zálohy také začínají čím dál více přicházet bývalí vojáci z povolání, kteří mají i zkušenosti ze zahraničních operací a tím pádem jsou pro ně vzorem a motivací v další službě. Navíc má dnes již aktivní záloha od armády skvělé vybavení, které je na úrovni profesionálních vojáků.

Proč jste se nevydal cestou profesionálního vojáka?

Nastoupil jsem jako voják základní služby do Havlíčkova Brodu na pozici chemik -  řidič odmořovacího vozidla ARS, postupně jsem se propracoval až na funkci technika roty. Jelikož jsem vyučený strojník, měl jsem k tomu blízko. Bylo mi nabídnuto, abych se stal vojákem z povolání, ale v té době jsem neměl tu správnou motivaci vstoupit do armády. Chtěl jsem se vrátit do svého zaměstnání, které mě tenkrát naplňovalo.

V době, kdy jsem vstoupil do aktivní zálohy, jsem již měl velmi dobře rozjetou svoji civilní kariéru včetně velmi dobrého finančního ohodnocení, které bych v tu dobu v armádě nedostal. Tudíž jsem se nechtěl vzdát svého životního standardu.

Vstup do aktivní zálohy je pro mě určitým kompromisem. Nemusím se vzdávat své civilní profese, současně mohu naplnit své vojenské ambice a zároveň předávat zkušenosti svým kolegům. V neposlední řadě pak i motivovat okolí ke vstupu do aktivní zálohy.

Jak jste byl spokojen s průběhem cvičení Hradba 2021 a kterou část jste považoval za nejvíce náročnou?

Řekl bych, že cvičení Hradba 2021 bylo nejlepší za celou dobu mého působení v aktivní záloze. Byl jsem spokojen s organizací a profesionálním přístupem celé roty. Zúročili jsme zkušenosti, které jsme nasbírali v minulých letech.

Na střelbách vše fungovalo. Zúčastnil jsem se cvičení Hradba již potřetí a mohu říci, že toto cvičení nejvíce odpovídalo standardům profesionální armády.

Byl jsem řídící na místě velení jako velitel směny a měl jsem možnost vidět, jak to všechno probíhá.

 Aniž bychom předtím znali prostor střežení a rekognoskovali terén, zahájili jsme činnost strážní služby, vybudovali kontrolní propouštěcí místo, které je vstupním místem do chráněného objektu a nebylo vůbec potřeba řešit další dohovory, co máme dělat. Dostali jsme úkol a ten jsme dokázali splnit.

Na Krajském vojenském velitelství v Plzni jste se zúčastnil 18. ročníku mezinárodní střelecké soutěže družstev aktivní zálohy „O pohár náčelníka Generálního štábu AČR“. Po kolikáté jste se takovéto soutěže zúčastnil a jaký máte pocit z prvního místa vašeho družstva?

Je to moje již několikátá střelecká soutěž za působení v aktivní záloze.

Poprvé jsme se zúčastnili této soutěže v rámci 2. ročníku, který byl v roce 2005 a od té doby do současnosti jsme již osmkrát jakožto družstvo KVV Pardubice zvítězili. A už v  roce 2005 jsem jako jednotlivec ve střelbě z pistole vz. 82 a z útočné pušky vz. 58 skončil na prvním místě.

Stále se daří jednotlivým členům družstva umístit v různých střeleckých disciplínách mezi prvními.

V tomto 18. ročníku střelecké soutěže „O pohár náčelníka Generálního štábu AČR“ jsme se spolu s rotným Jaroslavem Cvejnem a rotným Bohuslavem Sedlákem umístili na prvním místě a reprezentovali jsme tak pěší rotu Aktivní zálohy Krajského vojenského velitelství Pardubice. Je to pro nás takzvaný hattrick, jelikož jsem vyhráli tři ročníky po sobě.  V jednotlivcích se dokonce v kategorii útočná puška umístil na prvním místě rotný Sedlák. Rotný Cvejn se pak umístil na druhém místě ve střelbě z pistole SP-01 Phantom.

Naší výhodou je, že máme velmi silné družstvo, kde máme elitní střelce. A je to z toho důvodu, že se ve střelbě neustále zdokonalujeme a snažíme se předávat své zkušenosti ostatním. Založili jsme sdružení 201. Pardubice, kde společně s Československým legionářem a Komunitním centrem pro válečné veterány Brno pořádáme střelecké soutěže, kterých se pravidelně zúčastňuje až 120 střelců. Na střelcích je vidět, jak se zdokonalují díky pravidelné účasti v našich střeleckých soutěžích. Každému jednotlivci se snažíme věnovat a vysvětlovat použití zbraně včetně postoje ve střelbě. Dá se říct, že je vedeme při střelbě a vysvětlíme jim chyby, které dělají a následně ty chyby opravujeme tak, aby dosáhli lepších výsledků.

Kam podle Vás služba v záloze od Vašich začátků v AZ pokročila, včetně počtů záložníků a úrovně výcviku?

Jak jsem již říkal pokročila ve všech oblastech - materiálně, finančně, výstrojí, výzbrojí . . .

V současných strukturách Armády České republiky jsou jednotky aktivní zálohy budovány jak na teritoriálním rozsahu, tak u různých útvarů a zařízení. Každý ze záložníků tak má možnost sloužit v jednotkách, které jsou mu z nějakých důvodů blízké. Dokonce i různí specialisté si najdou svoje místo v aktivní záloze. Doktor nebo zdravotník může vstoupit do aktivní zálohy například pod Odborem biologické ochrany Těchonín a dělat vlastně svoji práci.

Rozdíly mezi záložníky a profesionály ve výstroji a výzbroji se narovnávají.

Zájem o vstup do aktivní zálohy je dle mého názoru veliký. Přispěla k tomu i novela branné legislativy. Díky novele branného zákona dostávají záložníci vyšší finanční odměnu. I to je určitá motivace. Nerad bych opomenul celkové zatraktivnění služby v aktivní záloze a také velice pevné a hrdé jádro aktivní zálohy, které napomáhá náboru tím, že o svých jednotkách mluví s přáteli a na sociálních sítích sdílejí informace nejen o své jednotce.