VSTUP DO AKTIVNÍ ZÁLOHY NENÍ JEN RYZE MUŽSKOU ZÁLEŽITOSTÍ . . .

V rámci výcviku pěší roty AZ KVV Pardubice působili i tři nové záložnice. Jsou to ženy, které se dobrovolně rozhodly podstoupit vojenský dril. Ani třítýdenní výcvik ve Vyškově je neodradil od vstupu do aktivní zálohy. Nyní již mají za sebou své první cvičení v terénu se svojí jednotkou, které zvládly stejně dobře jako jejich mužské protějšky. Vyměnit čas od času civilní povolání za maskáče považují za velkou výzvu a zároveň životní zkušenost. 

Když se mluví o armádě a vojenském prostředí, hodně lidem se vybaví spíše obraz vojáka – muže. Armáda se snaží počet žen ve službě neustále navyšovat, a to platí i u aktivní zálohy, kde ženy mohou najít své místo na různých pozicích a nemusí to být nutně v rámci bojových jednotek.

Spousta žen si může myslet, že to fyzicky nezvládnou a mužům se tak nedokážou vyrovnat. Aneta, Tereza a Renata se toho ale nebály a v minulém roce vstoupily do aktivní zálohy k pěší rotě u Krajského vojenského velitelství Pardubice, kde všechny zastávají pozici střelce ze samopalu vz. 58. Aneta se v civilním světě věnuje obchodu a marketingu v oblasti informačních systémů a technologií pro zdravotnictví, Tereza je studentkou vysoké školy a zároveň si přivydělává jako dozorčí v Muzeu a Renata pracuje jako vychovatelka  v dětském domově.

Aktivní záloha znamená dobrovolné zapojení občanů do přípravy na obranu státu, v níž budou dobře vycvičení vojáci a vojákyně připraveni doplňovat ozbrojené síly při ohrožení státu či při jiných krizových situacích a živelních pohromách a zároveň jsou také důležitou vazbou mezi civilní veřejností a profesionály v ozbrojených silách.

Záložnice se dozvěděly o aktivní záloze různými způsoby. Tereza a Renata získaly povědomí o aktivní záloze díky svým kamarádům nebo kolegům, kteří jim o tom pověděli, namotivovali je a povzbudili ke vstupu. Naopak Aneta si splnila svůj sen, protože o vstupu do armády dlouho uvažovala.

Aneta k tomu dodává, jak na vstup do zálohy reagovalo její okolí. „Celkově reagovali tak, že byli překvapení, ale fandili mi. Někteří sice kroutí hlavou, asi vidí jenom ženu, která si chce obléknout maskáče, aby se předváděla. Ale jsou i tací, kteří mě obdivují a říkají milá slova, která potěší. Někdy však stojím před otázkou, či to těm lidem říct, nebo to zatajit. U chlapa se taková věc předpokládá a dá se pochopit. U žen je to složitější. Ale já si za tímto rozhodnutím stojím.“

Všechny tři spojuje myšlenka, že vstupem do aktivní zálohy se chtějí naučit něco nového. Je to jejich osobní výzva, kterou chtějí zvládnout a dokázat si, že na to mají. Zároveň chtějí být schopné pomáhat v mimořádných situacích při řešení různých krizových stavů nebo problémů v naší zemi.

Aneta ani nevylučuje, že aktivní záloha je pouze přestupní stanicí k tomu, aby se mohla stát profesionální vojákyní.

Společně překonali třítýdenní základní vojenský výcvik ve Vyškově. Kvůli pandemii koronaviru byl však přeplánován výcvik aktivní zálohy v terénu, a tak na první vojenský výcvik byly povolány tyto záložnice Krajským vojenským velitelstvím Pardubice až letos v listopadu, aby si ověřili, co všechno se ve Vyškově naučily.

Na začátku výcviku je čekalo ověření tělesné zdatnosti na atletickém ovále v Pardubicích. Test se skládal z běhu na dvanáct minut a silových testů. Po následném vyzvednutí osobních zbraní se přesunuly do vojenského výcvikového prostoru Boletice. Zde je čekal komplexní polní výcvik, jehož součástí byla střelecká, taktická, zdravotnická, ženijní a spojovací příprava. V rámci výcviku byly také prověřeny znalosti a dovednosti při plnění bojových úkolů ve ztížených podmínkách a ochrana objektů kritické infrastruktury včetně činnosti při napadení kontrolně propouštěcího místa.

„Nacvičování napadení kontrolně propouštěcího místa, kam se pokouší vniknout diverzní skupina terénním vozidlem, bylo pro mě zcela novou a přínosnou zkušeností, protože tuto aktivitu jsme ve Vyškově necvičili,“ zhodnotila cvičení Tereza.

Podle Zákona o službě vojáků v záloze je zaměstnavatel povinen uvolnit vojáka či vojákyni v záloze na cvičení, realita ovšem bývá někdy jiná. Ne každý zaměstnavatel je benevolentní k uvolňování svých zaměstnanců a zaměstnankyň na cvičení, obzvláště v době kdy se řada z nich potýká s problémy způsobenými epidemií koronaviru. Renata se v práci nejdříve setkala s překvapenými reakcemi. Některé kolegyně dokonce nevěděly, co je to aktivní záloha. Její zaměstnavatel musel zjistit, jak uvolnění na vojenský výcvik vlastně funguje.

 „Když jsem odjížděla na vojenské cvičení, tak se to u mého zaměstnavatele nesetkalo s úplným nadšením, nicméně mi v účasti nechtěl bránit. Věřím, že medializací aktivní zálohy se začíná zlepšovat celkový názor na aktivní zálohu a přibývá lidí, kteří vnímají aktivní zálohu jako zajímavou příležitost,“ dodala Renata.

Naopak Aneta se v práci setkala s velmi kladnou odezvou. „Můj nadřízený byl velmi potěšený mým nadšením vstoupit do aktivní zálohy, protože sám chtěl do aktivní zálohy vstoupit. Bohužel věkově již nesplňuje (smích). Mám ale jeho plnou podporu a to mě moc těší.“

Ženy, které se hlásí do aktivní zálohy, jsou většinou trpělivé a odhodlané. Služba v aktivní záloze jim zabírá i hodně volného času. Během vojenského cvičení se naučí novým dovednostem nejen vojenského charakteru, ale zdokonalují se i v poskytování první pomoci a orientaci v terénu, což mohou použít i v civilním životě. K tomu Tereza doplnila: „Vstup do aktivní zálohy už teď splnilo moje očekávání. Pokud mi tahle zkušenost jednou pomůže zachránit lidský život, tak už teď to má smysl. Navíc jsem získala ucelený přehled o tom, co armáda dělá. Znám nyní různé povely a umím zacházet se zbraní. V neposlední řadě je velkou zkušeností potkat profíky v akci a slyšet na vlastní uši jejich vojenské příběhy. Ujasnilo mi to celkový pohled na vojenský život“.

Čím dál více žen proniká do vojenského prostředí včetně žen, které dobrovolně vstupují do Aktivní zálohy Armády České republiky. Jsou to ženy, které mají vlastenecké cítění a touhu vykonávat něco nejen pro sebe, ale v případě potřeby i pro druhé.