HISTORIE KVV PARDUBICE
Po vzniku samostatného československého státu dne 28. října 1918 se snažilo tehdejší politické vedení země zabezpečit obranu Československé republiky. Prvním schváleným dokumentem, který vymezoval první normy k obraně vlasti byla Prozatímní ústava, zákon č. 37/1918 Sb., a následně v roce 1920 zákon č. 121/1920 Sb., kterým Národní shromáždění uvozoval Ústavní Listinu Československé republiky. Snaha obsáhnout všechny problémy obrany státu byla završena zákonem o obraně státu č. 131/1936 Sb. Tento zákon stanovil úkoly při obraně státu jak v době míru, tak i v době války. Branná politika zahrnovala přípravu branné moci, politickou, osvětovou a morální přípravu. Na území Československé republiky tehdy působila zemská velitelství, která měla ve své podřízenosti mimo jiné i doplňovací okresní velitelství.
V období po 2. světové válce do začátku 90 let minulého století byla branné politice věnována velká pozornost. V roce 1949 byl přijat Národním shromážděním Branný zákon č. 92/1949 Sb., který byl několikrát novelizován a jeho poslední úplné znění vyšlo ve sbírce zákonů pod číslem 121 v roce 1978. Tento zákon definoval úkol, složení a organizaci ozbrojených sil, brannou a odvodní povinnost občanů, služební povinnost vojáků a povinnost příslušníků veřejných ochranných sborů k brannosti státu.
Zavedením branné povinnosti se stalo nutností vytvoření orgánu, který by koordinoval a řídil veškerou činnost v této oblasti. Bylo využito rozdělení republiky na kraje a vznikly vojenské řídící orgány na krajské úrovni – Krajské vojenské správy (KVS), jejichž existence přetrvala až do roku 1992, kdy došlo k rozdělení České a Slovenské federativní republiky na dva samostatné státy. Poté se Krajské vojenské správy postupně transformovaly na Vyšší doplňovací velitelství, která byla v roce 1995 zreorganizována a jako následnické organizace vznikla v jednotlivých bývalých krajích Velitelství územní obrany. V rámci tehdejšího Východočeského kraje působilo 25. velitelství územní obrany v Hradci Králové. Podřízenými útvary byly Okresní vojenské správy (OVS) v Pardubicích, Chrudimi, Svitavách, Ústí nad Orlicí, Hradci Králové, Jičíně, Náchodě, Rychnově nad Kněžnou, Trutnově, Posádkový komplet Jičín a několik samostatných strážních jednotek. Na základě přijetí zákona č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (Branný zákon), došlo 1. 12. 1999 k přejmenování podřízených OVS na Územní vojenské správy (ÚVS). Velitelství územní obrany byla k 1. 1. 2003 zrušena, 86 stávajících územních vojenských správ bylo redukováno na 35, které přešly do podřízenosti hlavního doplňovacího úřadu v Táboře a vznikla krajská vojenská velitelství (KVV) jako výsledek přechodu na nové územně – správní uspořádání.
Na teritoriu Pardubického kraje od 1. 1. 2003 působilo 20. krajské vojenské velitelství se sídlem v Pardubicích. Velitelem byl ustanoven plk. Ing. Josef Růt. S vytvořením 20. KVV byl zaveden stabilní systém řízení a plánování, který zabezpečuje pevné velení. Hlavním úkolem v organizačních, mobilizačních a dislokačních opatřeních byla výstavba 201. strážní roty a pomoc základním složkám IZS při řešení mimořádných událostí a nevojenských krizových situací.
Od 1. 1. 2005 nabyl účinnosti zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), který zrušil územní vojenské správy a 20. Krajské vojenské velitelství bylo reorganizováno na Krajské vojenské velitelství Pardubice jako vojenský správní úřad.
Seznam ředitelů KVV Pardubice od vzniku po současnost s uvedením funkčního období v letech
plk. Ing. Josef Růt (1. 1. 2003 – 31. 8. 2008)
plk. gšt. Ing. Rostislav Domorák (1. 9. 2008 – 31. 3. 2010)
plk. gšt. Ing. František Hlaváček (1. 7. 2010 – 31. 10. 2017)
plk. gšt. Ing. Petr Holý (1. 11. 2017 – až po současnost)
